KEŇA
2025
aneb Africká masáž
Inspiraci pro naši výpravu našla tentokrát Katka, která loni v létě shlédla dokument o výstupu na Mount Kenya a toužila ji zdolat ještě před padesátkou. Náplň pro druhou část výletu do Keni byla nasnadě – safari po zdejších národních parcích a dalších chráněných územích; po předchozí zkušenosti z Botswany jsme ani na chvíli neváhali o zapůjčení terénního auta. Mimochodem, slovo safari pochází ze svahilštiny a původně označuje prostě výpravu či cestu za dobrodružstvím.
V Keni můžete rovněž putovat jak ve stopách Joy Adamsonové – pro nás především díky Else prakticky povinnost – , která má mimo jiné české kořeny, tak Karen Blixenové, jejíž postavu ztvárnila Meryl Streepová ve slavných Vzpomínkách na Afriku. Další českou stopou jsou poslední dva nosorožci bílí ze Dvora Králové nad Labem, kteří mají momentálně své útočiště v Ol Pejeta Conservancy.
Tímto způsobem jsme měli možnost prozkoumat nádhernou přírodu Keni, překonat své hranice, opustit zónu pohodlí a setkat se s místní faunou a florou.
* $1 = 130 KES = 24,25 CZK (1000 KES ~200 Kč)
* víza/elektronická registrace (eTA): $33,90
* vodu jsme pili pouze balenou, až na jednu výjimku pod Mount Kenya
* redukce nutná!
Obsah
Přípravy, prosinec 2024
V průběhu prosince zjišťuju a zajišťuju to nejdůležitější. Zejména:
- Termín výstupu na Mount Kenya: Tady obesílám několik subjektů přímo v Keni s úvodní nabídkou US$1810 na osobu (7denní trek) od IntoAfrica UK Ltd, následně US$1285 na osobu (5denní výšlap) od Impact Adventure Travel Ltd, posléze dokonce US$2272 na osobu (5 dní) od Savage Wilderness (ti mají navíc i VIP balíček v ceně US$4,217 na osobu!), a na závěr US$900 na osobu od Clamara Safari Expeditions. Je třeba podotknout, že cena závisí zejména od délky výstupu a počtu účastníků a pouze v případě Clamara Safari nejde o soukromý výlet pouze pro nás dva, ale připojíme se ještě k dalším 4 lidem.
- Jakmile známe termín pro výstup, kupuju letenky, zamlouvám ubytování v Nairobi, ověřuju, zda máme veškerá očkování a podávám žádost o „víza“. Zároveň domlouvám zapůjčení vozidla na druhou polovinu výletu.
- V případě víz se sice formálně o víza nejedná – nýbrž o elektronickou registraci, resp. povolení ke vstupu přes etakenya.go.ke/en za poplatek US$33,90 na osobu –, ale osobně v tom nevidím žádný rozdíl. Kromě fotky cestovního pasu je třeba do systému nahrát i letenky či potvrzení o ubytování a uvést rozpis itineráře. Tento itinerář naštěstí nemusí být nijak podrobný a potvrzení o ubytování stačí mít na několik počátečních dní. V našem případě hodláme strávit první 2 dny v Nairobi, pak na nás čeká Mount Kenya a po návratu zpět do hlavního města se rovnou den nato vydáme na safari po vlastní ose.
- Některé stránky uvádějí, že lepší je mít s sebou mezinárodní řidičský průkaz, avšak hlavně proto, že tamní policisté rádi využívají jeho absence u turistů ke zlepšení svých osobních financí. Jinde zase čtu, že náš „evropský“ řidičský průkaz absolutně stačí a o korupčnictví policie se nezmiňují. Vzhledem k tomu, že je to teda fifty-fifty a zatím jsme ho při jiných cestách po světě nepotřebovali, ani tentokrát ho mít nebudeme.
- Přesný rozvrh cesty po národních parcích a dalších chráněných územích Keni předem rozmyšlen nemáme, ale rádi bychom navštívili Amboseli, Lake Nakuru a pravděpodobně i Ol Pejeta Conservancy. Ohledně asi nejznámější Maasai Mara se rozhodneme až podle informací na místě a v závislosti na zbývajícím čase.
Nicméně, zde je předběžný návrh vytvořený za pomoci umělé inteligence:
- 8. února – Přesun do Amboseli, přibližně 4 hodiny jízdy z Nairobi do Amboseli
- 9. února – Celodenní safari v národním parku Amboseli
- 10. února – Přesun do Lake Nakuru, přibližně 6-7 hodin jízdy z Amboseli do Lake Nakuru
- 11. února – Celodenní safari v NP Lake Nakuru
- 12. února – Přesun do Ol Pejeta Conservancy, přibližně 3-4 hodiny jízdy z Lake Nakuru do Ol Pejeta Conservancy
- 13. února – Celodenní safari v Ol Pejeta Conservancy
- 14. února – Pokud se rozhodnete navštívit Maasai Mara, potřebujete celý den na přesun a safari
- 15. února – Návrat do Nairobi
Počáteční náklady:
- Letenky: ~38000 Kč
- Mount Kenya: ~45000 Kč (2x $900)
- Ubytování v Nairobi na „první“ 3 noci: ~2500 Kč ($95)
- eTA/víza: 2x 850 Kč (2x $33,90)
- Záloha na vůz: ~2500 Kč ($100 z celkových $1280)
- Airalo eSIM: ~400 Kč ($16.50)
- Pojištění (vč. připojištění pro rizikové sporty): 6885 Kč
- Směnárna: ~20000 Kč ($825)
Ani nemusíme do slumu, sobota 1. února 2025
Venku je ještě tma, když krátce po šesté přistáváme. Ale ne na dlouho. Je ráno 1. února uprostřed zimy, krásných 19 stupňů Celsia.:)
Doprava vypadá dost zmateně a neuspořádaně, ulice jsou naprostý mumraj a shon, špína a nepořádek; první dojmy jsou pro mě velkým kulturním šokem. Není to vůbec takové jako v Botswaně.
Jízda vlevo je také nezvyk – proč náš řidič sakra vjíždí do protisměru?:) To platí zejména při chůzi po ulici, kdy projíždějící auta očekáváme spíš z protisměru, a také při přecházení.
Po dopoledním odpočinku na hotelu Khweza Bed and Breakfast je čas pomalu vyrazit ven mezi lidi, otrkat se a ujistit se, že prvotní dojmy byly liché. Katčinými slovy, „srovnat se“.
Nejprve navštěvujeme nedaleké National Museum & Snake Park pod ním, které nabízí prohlídku s průvodcem zdarma, a to, jak se zdá, platí o většině muzejních institucí v Keni. My toho však nevyužíváme. O Snake Parku jsem původně podle mapy myslel, že se jedná o skutečný park, co sousedí s muzeem, ale jde o pavilon s hady a plazy. Zdejší chovatel si přivydělává zprostředkováním blízkých setkání turistů s těmito exotickými živočichy. Za „pár“ korun si můžete nechat omotat krajtu kolem krku nebo se seznámit s malými chameleony, jako jsme to udělali my.
Podvečerní centrum je plné spěchajících lidí a aut a my jsme v davu jediní bílí, což nás zcela přirozeně dostává do centra pozornosti. Každou chvíli nás někdo zdraví nebo oslovuje s nabídkou safari, prohlídky obchůdku či žádostí o peníze. Jedna holčička se nám pokouší prodat bonbóny, ale protože žádné nechceme, dávám jí pár drobných jen tak. Jaká neprozřetelnost! Tohle okamžitě spouští další žádosti o peníze a zbavit se třeba ženy s malým dítětem v náručí není jednoduché. Když je podobných interakcí tolik, není to příjemné, ale naštěstí tím trpí jen naše psychika; jinak se ohroženi necítíme.
Na většině lidí z ulic mimo centrum je vidět, že dřou od nevidím do nevidím a nic z toho nemají. Nebo možná tyhle dojmy vytváří jenom to vedro. Každopádně je pro mě docela nesnadné odolat a neupustit při pár dalších příležitostech nějaký ten niklák.
Ochutnávka věcí příštích, neděle 2. února 2025
Brzy ráno vyrážíme v dodávce s vyklápěcí střechou přímo od hotelu, který organizuje výlety a safari po celé zemi, do Národního parku Nairobi (Nairobi National Park); ten se nachází na jižní hranici města. První půlhodina je sice slabší, ale náš výlet se postupně rozjede doslova do obřích rozměrů – a to nejen díky nosorožcům. Přímo na pozadí vzdálených městských mrakodrapů v centru Nairobi máme příležitost pozorovat množství antilop, zeber a žiraf, dále kočkodany červenozelené, damany skalní nebo dvě lvice plížící se travou v touze po kořisti; téměř se můžeme dotknout lvího samce – jehož pronásledování desítkou automobilů nechává evidentně klidným.
Po obědě, který je kromě alkoholických nápojů v ceně výletu, navštěvujeme moderní, čisté a udržované Giraffe Centre (jak jinak, než s britským pravopisem). Tady se karta obrací a oproti včerejšku pochopitelně převládají turisté ze západu.
Katka se mnou souhlasí, že dnes už nám oběma mumraj na ulici přijde normální.
Mount Kenya, od pondělí do pátku 3.-7. února 2025
V následujícím týdnu nás čeká výstup na Mount Kenya, konkrétně na třetí nejvyšší vrchol této hory, Point Lenana. Kromě platby, kterou bylo nutné provést minimálně několik týdnů předem, se o nic dalšího starat nemusíme. Je to víceméně takové vysokohorské „all inclusive“ a všechno je pro nás již zajištěno:
- Odvoz z hotelu v Nairobi k jednomu z hlavních vstupů do Národního parku Mount Kenya;
- Průvodci, kuchaři a nosiči;
- Jídlo – snídaně, obědy i večeře;
- Nocleh v chatách;
- Transport zpět do Nairobi.
— 1. den —
bylo nás pět
Od hotelu vyrážíme kolem sedmé ráno. Tříproudá dálnice vedoucí do centra města je v tuto dobu na několika kilometrech silně ucpaná auty i autobusy. Mezi nimi se proplétají a pochodují pěší. Město má více než 5,5 milionu obyvatel a zdá se, že velká většina z nich se teď po ránu snaží dostat právě do centra.
Teprve po 40-50 minutách jízdy opouštíme zastavěné území, přestože samotné Nairobi už máme dávno za sebou.
Po dvou hodinách jízdy děláme přestávku. Podle mapy jsme někde při úpatí hory, ale ta stále není na dohled… Vidíme jen nízké kopečky, které trochu připomínají naši domovinu. I když je jasno, krajina je zahalena v podivném oparu, a hora proto zůstává před našimi zraky skryta.
V 11 hodin se v jednom z hotelů poblíž města Naro Moru setkáváme s organizátory výstupu a našimi průvodci z Clamara Safari Expeditions, přebalujeme batohy a necháváme jim také pár mých triček a mikin, které už nenosím. Seznamujeme se s ostatními členy expedice – třemi Rakušáky středního věku se jmény hudebních skladatelů: Wolfgang, Josef a Richard; původně ohlášený počet účastníků se z důvodu nemoci o jednoho snížil. Zakrátko opět pokračujeme přes rovník (!) ve městě Nanyuki k Sirimon Gate, již zmíněnému hlavnímu vstupu do národního parku.
Zhruba ve 12:15 dorážíme k Sirimon Gate ve výšce 2650 metrů. Odtud jsou již jasně patrné obrysy hory, i když její vrchol stále částečně skrývají mraky. Ve vzduchu je cítit určité očekávání.
Po klidném obědě vycházíme kolem 13:30. Naše tempo je „pole pole“ („slowly slowly“). Znovu překračujeme rovník a pokračujeme směrem na jih, jako bychom se vraceli k Nairobi. Většinu cesty jdeme po asfaltové silnici.
V 16:30 dorážíme do Old Moses Camp ve výšce 3300 metrů, kde končí dnešní etapa.
Mimochodem, Wikipedia uvádí nadmořskou výšku pro Nairobi přibližně 1795 metrů, což je výše než celé území České republiky. To znamená, že jsme se možná už částečně aklimatizovali.
— 2. den —
je to záhul
Uprostřed noci se zvedá silný vítr a vydrží až do rána. Jeho řádění je cítit i uvnitř chaty, která těsní jen nedokonale.
Plánujeme vyrazit po snídani kolem 7:30, abychom se vyhnuli horku a pozdějšímu příchodu mraků. Cesta měří přibližně 14 km a měla by nám zabrat 5 až 7 hodin chůze.
Skutečný start nastává v 7:55. Představuje se nám kompletní 12členný tým – dva průvodci, dva kuchaři, dva číšníci (resp. číšník a číšnice) a šest nosičů. Každý z nich jistě na konci očekává tučný bakšiš. Vyrážíme do „buše“, kde roste téměř výhradně kleč – ovšem nikoli ta typická zakrslá borovice, známá z našich luhů a hájů, ale prostě nízká křoviska. Stoupání je pozvolné a se slunečním světlem je vše hned příjemnější.
V 9:00 míjíme nedalekou meteorologickou stanici.
Během následující hodiny a půl se nám postupně otevírá výhled na všechna dosud navštívená místa jako na dlani – vidíme Old Moses, meteorologickou stanici a samozřejmě údolí hluboko pod horou, které však zahaluje letní opar.
Před polednem dosahujeme poloviny cesty a děláme pauzu na oběd nad překrásným údolím Mackinder’s Valley, které budeme nyní následovat. Přestože stezka vedoucí lesem obřích lobelií (česky též lobelka) zůstává zdánlivě rovná nebo jen mírně stoupá, s přibývající nadmořskou výškou začíná opravdová dřina. S každým dalším krokem by to člověk nejraději vzdal – ale šlapeme dál.
Kolem 14:00 opouštíme lobelkový les a pro změnu vstupujeme do sevření obrovských horských štítů. Těžko uvěřit, že jsme jen asi 800 až 1000 metrů pod nimi.
V 15:30 pak konečně dorážíme do Shipton’s Camp ve výšce 4200 metrů. Pociťujeme naprosté vyčerpání a mírný bolehlav.
— 3. den —
aklimatizujeme
Hlavním tématem u snídaně je, stejně jako včera, jestli se někdo vyspal. Nevyspal. Všichni jsme si sice šli lehnout brzy, ale většina z nás od poloviny noci jen zírala do stropu. Mně navíc nad ránem začalo být i trochu chladno.
Dalším tématem je pohled na skály nad kempem. Obloha zůstává čirá již od včerejšího večera, takže je jasno a slunce nám ukazuje okolní krajinu v plné kráse. Ve slunečním světle skály nevypadají tak vysoké, jak jsme si původně mysleli.
Na start vyrážíme v 8:55. Začínám mít problémy se zrakem – vidění mám rozostřené, a zejména na vzdálené předměty se musím velmi soustředit. K tomu se přidává lehká nevolnost, později ještě točení hlavy a bušení ve spáncích. Ale nejvíc mě táhne dolů břicho.
Stoupáme asi hodinu a půl do sedla Hausberg Col ve výšce přibližně 4600 metrů. Ve skalních rozsedlinách se drží zbytky sněhu, ale jinak je nádherně. Kromě návratu do kempu nás dnes již nic dalšího nečeká, a tak tu odpočinkem strávíme více než hodinu. Pak se s námi loučí rakouští kolegové, kteří plánují vrchol zdolat z druhé strany a pokračují teď opačným směrem. Máme se znovu setkat zítra ráno na Point Lenana.
12:40 Zpátky v Shipton’s Camp. Jsem vyřízenej. Sotva se držím na nohou. Divím se, že nadále dokážu pochodovat a nesložím se.
14:20 K obědu zvládám jen pár soust. Kemp je teď pustý a prázdný. Jdeme si lehnout.
17:00 Musí to být úžeh nebo úpal – nikdy přesně nevím, který z nich to je, ale pravděpodobně právě toto (v kombinaci s extrémní nadmořskou výškou) mě tak trápí a nedá mi pořádně spát.
19:30 U večeře se cítím o dost líp a dávám si plnou porci.
— 4. den —
z extrému do extrému
2:30 Budíček! Skoro nic jsme nenaspali; to dělá ta nadmořská výška.
3:15 Posilněni černým čajem a sušenkami vyrážíme.