Rezervace Dana, 23. září 2021

Z vesnice lze přehlédnout celé údolí, tuhle nezaměnitelnou a fotogenickou trhlinu v zemské kůře, až na jeho konec a ještě dál; podle mého hostitele Alího je vidět až do Izraele. Cesta údolím se svažuje z 1250 m.n.m. až k nějakým 200 m.n.m. u osady Feynan (možno též Feinan, Faynan, Finan aj.) a dál k hranicím nadmořšká výška dokonce klesá do záporných hodnot, tj. pod úroveň moře, přičemž sousední Izrael je odsud pouhých 50 km vzdušnou čarou. Je tedy docela dobře možné, že ty nejvzdálenějsí kopečky na horizontu leží až tam.

Vyrážím v 9 hodin. Počáteční sestup je prudký. Vzhledem k té nádheře všude kolem je ale těžké udržet oči při zemi a sledovat svoje kroky. A je opravdu na co koukat – údolí je velmi malebné a v barevných skalách nad ním jsou uchované stopy pradávných časů ve zřetelně ohraničených geologických vrstvách. Dole pod kopcem, na úrovni cca 800 m.n.m., jsem asi za 30-40 minut. Další pokles je pak velmi pozvolný, až téměř neznatelný. 

Ceduli s upozorněním, že pro vstup do rezervace je nutné povolení, míjím jen s mírným pocitem provinění. Nahoře ve vesnici vás nikdo na nic podobného ani slůvkem neupozorní a stejně to tu mám celé jenom pro sebe, takže si není třeba dělat starosti. 

V 11 dělám první pauzu. Stezka není značená a nejsou na ní ani žádné záchytné body, je však dostatečně zřetelná a tak široká, že s trochou snahy by tudy v nutném případě projel dobrý tereňák. Navíc vede prakticky dnem údolí, kde lze najít dostatek stínu třeba v úkrytu akáciových stromů nebo pod příležitostným skalním převisem. Dovolím si teď zpomalit. Podle všeho – ale hlavně podle mapy – jsem už v půlce mé dnešní zamýšlené trasy a taky doufám, že bych mohl zahlédnout nějaká zvířata.

12:30 Druhá pauza. Na střídačku se předháním s párem holandských turistů – vypadají víc jako syn s mámou než jako milostný pár –, ale většinou jdu spíš sám. Zbývají asi 2 kilometry k Feynan Ecolodge a další 2 ke stejnojmenným ruinám, kde je snad i kemp. Záhy se podél cesty objevuje spousta beduínských „stanů“ a kozy, ale nechtějí se nechat fotit. Beduíni, ne ty kozy.:)

13:15-14:00 Feynan Ecolodge. Mají wifi a voda se dá nabrat na záchodě, jinde po cestě zatím k mání nebyla. Holanďani odsud mají domluvený odvoz zpátky do Dany asi 100kilometrovou oklikou po silnici. Já pokračuji pochopitelně pěšky, nejprve k nedaleké zřícenině Feynan Ruins, což je především jedna obrovská hromada kamenných sutin, z nichž sem tam vystupují zbytky zdí a základů nějakých staveb. Jako by sem někdo hodil bombu – nebo spíš několik bomb.

15:00 Kemp Wadi Al Ghwer. Moje oblíbené mapy.cz tentokrát toto místo výjimečně neznají, takže mi jeho existenci musely prozradit google maps; asi není žádným překvapením, že i tady nabízejí pohodlné ubytování (35 JOD) s kompletním servisem včetně teplé sprchy a wifi. Teď odpoledne se tu sice cestou z opačného směru, tedy právě z vádí Al Ghwer (též Ghuweyr), zastavuje na kus řeči a malé osvěžení párek mladých turistů s průvodcem, ale spát tady nebudou; podobně jako Holanďani, i oni mají odvoz. Budu tady na to, nepočítám-li dvě zvědavé kočky a již zmíněné připojení k internetu, zcela sám. Třeba na večeři, která se podává krátce po jejich odchodu a která by snadno nasytila Alibabu a… nejméně šest loupežníků. Není divu, že stojí 15 JOD.

18:00 Západ slunce jako z Hvězdných válek. Nebo ten teprve přijde? Ne. Ani později v Petře či Vádí Rum jsem takovou barvu slunce neviděl.